Historie Čimelických výstav 1972-1982

10. výstava květin v roce 1972 v Čimelicích se konala 19. až 21. srpna a již v úvodu čtenářům prozradím, že se opět  podstatně zvýšil počet návštěvníků – vstupenku si koupilo téměř 15 tisíc příchozích. Při minulé výstavě se osvědčil jako tvůrce koncepce celé výstavy Josef Jícha, jenž si k výtvarnému řešení přizval tehdejšího šéfaranžéra plzeňského Prioru, dnes už světově známého malíře a filmového výtvarníka a nositele Oskara Theodora Pištěka – a na celkové úrovni to bylo znát. V tomto roce byla ve sklenících s krátkým předstihem dle nákresů vyseta tráva, která pak dala všem květinovým aranžmá, zvláště nepřebernému sortimentu mečíků úplně jiný ráz  (viz obr. č. 17). Poprvé se jako samostatný vystavovatel zúčastnil podnik Sady, lesy zahradnictví města Prahy expozicí Pragoflory, jež se spolupracovnicemi aranžoval Václav Danda. Přinesli do Čimelic zase něco nového – kombinaci košíkářských výrobků s pro nás neokoukanými nádhernými květy. Výstava se uskutečnila ve všech čtyřech lodích skleníků, z čehož jednu celou obsadili kaktusáři. Přibyli totiž písečtí (viz obr. 18), kteří naplnili její více než polovinu vkusně aranžovanými bodlinatými chlupáči. A navíc – nabídli na stáncích  dostatek svých pěstitelských přebytků (viz obr. 19), takže zde se s velkou pravděpodobností zrodilo mnoho nových  kaktusářů. Zbytek plochy obsadili osvědčení přátelé Mourek a Hulák s čimelickým Josefem Šindelářem. Snad bych měl vyjmenovat tehdejší pěstitele obdivovaných květin. Samozřejmě na prvém místě čimelické Hladíkovy mečíky, u nichž se podstatně rozrostl sortiment. Ty  rovněž vystavovaly ČSSS Lnáře a přátelé pěstitelé Homoláč, Smrčka, Janda a Hubač. Růžemi udivovaly návštěvníky ČSSS Všeruby, opět Lnáře, JZD Tučapy a KS Blatná. Obdivovaná byla i kolekce lilií přítele Vondry z Vlašimi. Na rabatech exteriéru výstavy vykvetlo mnoho odrůd zářivě pestrých jiřinek, jejich hlízy měli zájemci možnost objednat u přítele Langra z Rájce – Jestřebí. Šlechtěnci různých květin se pochlubil Školní statek Žehušice a Sempra Heřmanův Městec. Převážně hrnkové rostliny vystavil přítel Lukeš z Bezdědovic u Blatné. Jak vidíme dle počtu vystavovatelů, náročnost organizace se stále zvyšovala. Za její úspěšné zvládání jsme děkovali jednateli naší základní organizace zahrádkářského svazu - Josefu Peckovi.  A ještě jeden dlouhodobý problém bylo nutno vyřešit. V obci se prakticky nedalo parkovat, proto byla vytyčena parkoviště na polích v sousedství zahrady (viz obr. 20). Jejich provozování se ujali členové Sokola a místního Svazu požární ochrany. Na nádvoří zahrady se k výstavě s klecemi svých miláčků připojili i chovatelé drobného hospodářského zvířectva. A i ti měli své obdivovatele.

Místo hodnocení opíši slova herečky Ivy Janžurové (chalupářky ze Žbonína), která nám zapsala do kroniky: „Je to sice první výstava květin, kterou jsem viděla – takže když řeknu nejkrásnější, nebude to tak docela objektivní soud, ale je to tu velice krásné a člověk by chtěl být tou krásou obklopen každý den, celý život! Děkuji aspoň za jediný den.“
Podobné květinové výstavy se snažili dělat i písečtí zahrádkáři, kde byl jedním z organizátorů náš „bývalý“ Karel Krämer. S ním bylo dohodnuto, že v pořádání květinových  výstav se budeme ob rok střídat.
A tak se jedenáctá výstava květin v Čimelicích konala 17. až 19. srpna 1974. Díky tomu, že se změnil interval konání výstav na dva roky, začaly přípravy již  příští podzim. V areálu při severní ohradní zdi výstaviště bylo na 80 m² založeno rosarium s více jak třemi desítkami již v srpnu kvetoucích růží. Na ostatních volných plochách výstaviště pěstoval zahrádkářský kroužek místní ZDŠ vedený učitelem Josefem Peckou barevné koberce různých i méně známých letniček a mezi tím na rabátkách   pestré velkokvěté jiřiny i drobnější pomponky. Autorem scénáře vlastní výstavy byl, jak jinak, opět mistr Josef Jícha. Za aranžmá odpovídal Václav Danda, jemuž asistovaly dvě či tři aranžérky,  mezi něž patřila i tehdejší nová čimelická občanka  Libuše Bělová. Novinkou pro návštěvníky bylo ozvučení areálu, o které se postarali  zasvěcení technici Václav Lokša, Václav Hegenbart a Karel Škácha. Rozšířily se i řady vystavovatelů; k tradičním a osvědčeným přibylo ze svých školek JZD Mcely od Nymburka růžemi a vodní rostliny a lekníny do jezírka (viz obr.21) jsme přivezli od přítele Weinfurtera z Dupandy u Klatov. Stávající přebohatý sortiment mečíků ještě rozšířil přítel Čermák ze Sezimova Ústí. Oživením pro děti byla vystavená kolekce loutek zapůjčená plzeňským Divadlem dětí (viz obr. 22), a na nádvoří zahrady expozice chovatelů (dokládá to snímek „holubářů“ K. Hraběte a Fr. Šebesty diskutujících s Josefem Jíchou na snímku č. 23).  A letos  ještě jednou „poprvé“ - si návštěvníci mohli z výstavy odvézt suvenýr. Byl to různobarevný odznáček v podobě velkého  „Č“,  symbolu čimelických výstav.

Od roku 1975 přešla dosavadní zahrada Státních statků do vlastnictví místního  JZD. Jeho vedení v čele s předsedou Josefem Burdou (vidíme ho na snímku č. 24) mělo pro pořádání plné pochopení a věřilo v samotný, jak dnes říkáme, nehmotný přínos propagace družstva.
Přípravu na dvanáctou výstavu květin v Čimelicích, konanou 20. až 22. srpna 1976,  jsme zahájili již v zimě výřezem potřebného materiálu formou samovýroby v lese. Z toho v předstihu byly pro obohacení prostředí i v okolí výstavního areálu vyrobeny skupinou Ladislava Kulase a Karla Huleše lavičky a i tři pokladny. Vystavovatelé flory v tomto roce žádní nepřibyli, jen byly posíleny řady aranžérů – z Plzně Jan Sekora a kupodivu z písecké posádky vojín Robert Rabina. Zato keramiku vystavovali u nás neokoukaní tvůrci – květinové mísy a vázy J. Dítě a K. Kostřík z Kralovic u Plzně. Pozornost vzbudila keramika představující Adama s Evou u stromu zapovězeného (viz obr. č. 25). Drobnější kousky, povětšinou za pomoci hrnčířského kruhu vytvářené humorné figurky, představil mistr Fifka z Klatov. Vlastní expozici ve skleníku dominovala  zahradní plastika ak. sochaře Jaroslava Veseláka z Plzně. Do  vstupního prostoru skleníků, kde jsme snažili prezentovat Čimelice či úspěchy rodáků, jsem připravil vitrínku s medailemi mnohonásobné mistryně světa a olympijské vítězky v slalomu kajakem Ludmily Polesné, která tady prožila mezi námi Čimeláky své mládí. Tento unikátní, tvrdě na divoké vodě vybojovaný soubor „zlata, stříbra a bronzu“ nám k vystavení zprostředkoval její otec, náš velmi aktivní člen, přítel Bedřich Štyndl, jenž bohužel v následujícím roce zemřel. Při svážení výstavního materiálu se také stala nepříjemnost – u Plzně v důsledku technické závady motoru  shořelo auto JZD řízené Františkem Pavlíčkem, který zůstal nezraněn, ale značně vyděšen. Jako při minulé výstavě měli na dvoře zahrady opět svoji expozici chovatelé, ale navíc v areálu za skleníky prezentovali včelaři malou, spíše upoutávkovou ukázku včelaření a připomenutí významu chovu včel pro lidmi obhospodařovanou přírodu.  Na podnět své tehdejší předsedkyně Vlasty Kadlecové rozené Válové se chtěly také čimelické ženy  pochlubit: v jídelně filmové školy v zámku Božena Vávrová a ostatní členky ČSŽ s úspěchem  představily své ruční práce a to bylo zárodkem jejich expozic v příštích letech (podrobnosti i z dalších ročníků najdete v říjnovém Čimelickém zpravodaji  z roku 2007 z pera Jindřišky Lopatové).  Stejně jako před dvěma lety navštívila naši výstavu Iva Janžurová a pro srovnání – do kroniky napsala: „Já nevím jak to děláte, že máte výstavy čím dál tím hezčí!“  A poslední důležitá informace: Výstavu v roce 1976  navštívilo přes 20 tisíc návštěvníků.

Třináctá výstava s motem „Květina a umění“ se konala ve dnech 25. až 27. 8. 1978.  Bylo to právě  v týdnu desátého výročí vstupu bratrských armád, který  zrušil naši výstavu v roce 1968. Proto se vše pečlivě připravovalo. Ustavený výstavní výbor měl složení: Josef Hladík – ředitel, Josef Pecka – komisař výstavy,  Josef Burda – předseda výstavního výboru, Václav Klecan – předseda ZO ČOZS a další. Pořadateli výstavy byli zahrádkáři spolu s ČSŽ, ČSCHHZ a JZD Skalice se sídlem v Čimelicích. Měli jsme i patronáty: Kontrolní a zkušební ústav Praha, stanice Dobřichovice, dále Pragoflora – Sady, lesy, zahradnictví Praha a Výzkumný ústav okrasného zahradnictví Průhonice. Námět a scénář: Josef Jícha a Josef Pecka, aranžér prostředí František Trčka a hlavní aranžér květin Václav Danda. K účasti jako vystavovatelé byli přizvání akd. mal. docent Josef Šteffel, Josef Jícha, Pleskal a Bajadzolu, též sochaři zasl. umělec Alois Sopr, Franče, Pavlas a další. Já jsem tehdy slíbil představit světelnou květinovou fontánu, abych uplatnil některé efekty vedení světla plexisklem a vodou, které jsem odkoukal při spolupráci s Artcentrem v Japonsku.  Na to ale byl potřeba zatemněný prostor s černým sametem na stěnách. Efekt byl odsouhlasen, černá látka zajištěna, já, samozřejmě v předstihu, vyrobil doma fontánu a v dílně JZD montáž přívodu vody. Vše se připravovalo k instalaci hned v druhém prostoru za vchodem a protože se tam stále chodilo,  musela se  montáž i uvedení do chodu nechat až naposled – a to bylo před půlnocí. Tehdy ale přišel přítel Pecka, kterému se to jevilo jako smuteční demonstrace či tryzna k vpředu zmíněnému výročí a jako komisař výstavy trval na odstranění všeho černého! Nebylo to jednoduché a tak bylo dusno. Hle - objevil se Josef Hladík, chvíli poslouchal naše dohadování a pak důrazně řekl –  nechte toho a dodělejte to, zodpovědnost beru na sebe! Tak bylo rozhodnuto. Fontánu jsem dodělal, zářila (viz snímek č. 27) a velmi se líbila. Tohle jsem  připomněl  pro ty mladší, aby věděli, v čem všem se hledal „nekalý či nepřátelský postoj k režimu“. Ráno byla výstava zahájena hudbou, slavnostním aktem s projevem přítele Václava  Klecana (viz foto č. 28), stříháním pásky ministrem spravedlnost J. Němcem (viz foto č. 29), načež následovala prohlídka expozic oficiálních hostů pod vedením přítele Josefa Pecky (viz snímek č. 30).

Dlužno připomenout, že se plně podařilo naplnit moto výstavy v prostorách skleníků, kde nejvíce okouzlovaly orchideje ve skleněných koulích (viz foto č. 31) a květy v sousedství dekorační keramiky. Výstavní plocha byla zase rozšířena o dva foliové hangáry – nedivme se, bylo to nutné, protože k tradičním přibyli noví vystavovatelé: přítel Svatoň z Čestína u Benešova přivezl a vystavoval konifery, Šlechtitelský statek Libochovice kolekci letniček a  VÚ Semčice  vsadil na osvědčené, ale nové druhy mečíků. Pro děti byl atrakcí malý kolotoč (viz snímek č. 32) a pro ty starší koncertující strakonický dudák pan Matásek (viz foto č. 33). V parku hrály tři dechovky a bylo postaráno též o občerstvení zajištěné Jednotou z Milevska (snímek č. 34 a na č. 35 vidíme jak chutná K. Hulešovi a Václavu Kulasovi). Spolupořádající, vlastně z minulosti již osvědčení partneři, rovněž sklízeli úspěchy. Chovatelé prezentovali užitková plemena holubů a králíků, další drůbeže i okrasné ptactvo a ostrovecká farma JZD předvedla různé formy norků. Naše ženy se v zámku opět pochlubily ručními pracemi, a nejen svými, ale i starými výšivkami od babiček, které doplnily zajímavými předměty denní potřeby dob minulých či jinými artefakty lidové tvořivosti. Počet návštěvníků se opět zvýšil, v obecní kronice je zaznamenáno něco přes 32 000 platících, zahrádkáři v kronice výstav 40.000 návštěvníků včetně  mládeže a ostatních hostů.

 
Za tři měsíce po výstavě náhle zemřel 29. listopadu ve věku 59 roku  dlouholetý vedoucí čimelické zahrady a nadšený příznivec zahrádkářských výstav Josef Hladík. Jeho  hrob na  čimelickém hřbitově zdobí a nám ho připomene jedna z keramických zahradnic, které jsme vídali na výstavách – vzpomeňte! (viz foto č. 36)

V pořadí čtrnáctá výstava  byla prezentována jako ČIMELICE 80. Konala se 22. až 25. srpna 1980 - celé čtyři dny.  Pořádali ji nyní společně se zahrádkáři ještě chovatelé, ženy,  rybáři, včelaři a zahradnictví místního JZD, vlastnícího tehdy  zdejší provoz.. Scénář s ideovým a realizačním návrhem  byl, jak jinak, dílem J. Jíchy a J. Pecky, kteří navrhli i moto „Člověk a květina“. Příprava a aranžování proběhlo již osvědčeným způsobem - v minulosti zde vyzkoušenými aranžéry s pomocí jednotlivých vystavovatelů. Mezi těmi byla novinkou účast n.p. Léčivé rostliny Vodňany. Pro ně děti zahrádkářského kroužku již dlouho před výstavou vypěstovaly záhony s léčivkami a méně známou zeleninou. Do skleníků a foliovníků byla instalována výtvarná díla západočeských tvůrců, mezi nimiž obzvláště dominovala  provazová  aranžmá, zahradní keramika (viz obr. 37) kombinovaná s ikebanou v keramice (viz obr. 38) a  sklářská díla mistrů Březiny a Renče. Pro diváky více zaujaté výtvarným uměním byla  navíc v zámecké jídelně připravena prodejní expozice výtvorů plzeňských mistrů.  Ve sklenících  (po dobu výstavy se začal používat výraz „pavilony“) nejvíce upoutávaly sukulenty a kaktusy Písečáků, doplněné bodlinatými výpěstky přátel Nováka, Huláka a Šindeláře. Pavilon růží byl doménou ČSSS Všeruby, JZD Mcely a KS Blatná. V pavilonu mečíků vystavovali již v minulosti jmenovaní „osvědčení mečíkáři“ a široký sortiment nabídky předvedly ČSSS Lnáře, rovněž zahrada  JZD Čimelice. Čimeličtí zahrádkáři měli svůj vlastní pavilon, kde zásluhou aranžérů paní Libuše Bělové a pánů Trčky, Hejdy a Sekory představovali úspěšně výsledky své dosavadní práce. Atraktivními exponáty květin excelovala za režie V. Dandy Pragoflora. Diváky zaujal i soubor novinek letniček  ÚKZÚZ ze stanice Dobřichovice. Nesmím opomenout zmínit výstavku starých, ale i nových zemědělských a zahradnických pomůcek a strojů, která budila zaslouženou pozornost (viz foto č. 39) i tehdejších stranických orgánů. Výstava se ale asi nějak nelíbila, jak se domnívám, sv. Petrovi - hodně pršelo a bylo všude bláto! Nejvíce tak trpěly exponáty chovatelů vystavené u fóliovníků. Stejně na tom byli i prodejci výpěstků v otevřených stáncích. Ale kupodivu to nevadilo sportovním rybářům, sedícím nad svým nádobíčkem na břehu kolem Kosteleckého rybníku. A dost si jich vezlo mimo kytiček domů i uloveného kapra. Ženy vystavovaly ruční práce a další „dívčí“ artefakty s velmi příznivými ohlasy v nové, právě dostavěné  tělocvičně. Ovšem a nakonec, ač se mi to zdá nepravděpodobné, v obecní kronice je napsáno, že výstavu navštívilo 45 000 návštěvníků!!!

Patnáctá výstava  Čimelice  82 s motem „Květy míru“ probíhala ve dnech  20. až  23. srpna 1982. Autory scénáře byli stejní přátelé jako v předešlých letech, aranžéři rovněž, všechno fungovalo a já měl takový pocit, že již minule se Čimelice staly  externím výstavištěm západočeské pobočky výtvarných umělců. Nyní ale byl ve vstupní místnosti vystaven velice hodnotný soubor Ex libris s převážně květinovými motivy, který mne velmi zaujal. Stejně tak se staly hitem dřevořezby lidového umělce (ten ale asi nebyl členem svazu výtvarníků) Václava Kašpara ze Žákavy u Nezvěstic (viz snímek č. 40), vtipné a bravurně řezbářsky zpracované. Jako minule stejně diváky upoutávala provazová dekorace techniky „macramé“ Věry Němcové. Jinak ve sklenících byla obvyklá skladba květinového sortimentu, výjimkou byly u vchodu kvetoucí záhony letniček a rozšířené a v sortimentu obohacené rosarium. Kupodivu celou výstavu bylo velké horko!! Také se to projevilo v zápisech do pamětní knihy - např.: „Pragoflora?? Nemá co vystavovat? Vynikající kaktusáři. Výborný pan Kašpar! Co výpěstky JZD Čimelice? Bývala to dobrá tradice. Některé věci ze stánků by přizdobily výstavu!“ U JZD se to omlouvalo změnou produkce zaměření na sortiment zeleniny (např. zelí a cibule). Naproti tomu výstavka žen na téma „Domov moderní ženy“ realizovaná přispěním bytového architekta Vlastimila Tesky (jeho vystavenou dřevořezbu „Milenci“ vidíme na snímku č. 41) zaplnila celou novou tělocvičnu – a měla velký úspěch. Do jejich sousedství se přestěhovali se svými miláčky chovatelé.

Já jsem již od  zimy přemýšlel  jak přijít mimo námět „květin“ s něčím novým, co by zaujalo, ale také nějak pozvedlo hrdost všech občanů Čimelic a okolí. Zámek byl pro výstavní účel volný. Pod  hlavičkou  místní  Osvětové besedy  a Svazu ochránců přírody jsme spolu s našim regionálním historikem učitelem Janem Tomanem (vidíme jej na snímku č. 42 před zámeckou expozicí hovořit v pozadí s kolegou Benešem z Čížové) a spolupracovníkem Mirkem Boučkem vymysleli koncepci  historicko - přírodně ochranářské  audiovizuální expozice, zaobírající se  územním celkem  tehdejšího JZD Skalice v Čimelicích. To proto, abychom snáze přesvědčili předsedu JZD Josefa Burdu ke spolupráci na našem projektu – a on pochopil a zajistil součinnost družstva. Potřebovali jsme pomoc jeho truhlářů Ladislava Kulase a Karla Huleše při výrobě výstavních panelů a vitrin (ty se využívají v zámku při výstavách dodnes!) Všichni se pro záměr nadchli, Jan Toman začal bádat v archivech, já jezdil a fotil kapličky, lidové stavby, Hammerovy sochy, archeologické nálezy (na  fotu č. 43 spatřujeme tehdy vystavené v zemi objevené artefakty z Čimelicka), chráněné přírodní památky a  rezervace a kreslil mapu. Kopíroval jsem zvětšeniny pro tematické panely a s Karlem Beranem jsme vymýšleli audiovizuální „blikavý“ program na  mapě od  Mirovic až ku Vráži. Karel řešil i elektroinstalaci, též se ujal ozvučení i výběru hudby. Tentokrát zde  už  zatmívaný prostor nikomu nevadil. V jídelně zámku se střídalo přítmí s osvětlením (na snímku č. 44 a 45 vidíme návštěvníky před blikající mapou), aby si  návštěvníci mohli přečíst podrobné popisy u snímků vystavených na panelech jednotlivých tematických okruhů a prohlédnout různé artefakty, včetně např. čimelické gotické madony (foto č. 46 ukazuje částečný pohled na osvícené exponáty). Podle reakcí návštěvníků, kteří většinu prezentovaných informací neznali, jsem z jejich překvapení byl přesvědčen (a pozor, říká se, že samochvála je cítit),  že záměr se podařilo naplnit. Výsledky archivního bádání Jana Tomana se poté staly nosnou náplní knihy „Čimelice - regionální historie“ (snímek č. 47 zachycuje J. Tomana s chotí sledující zatmělou část audioprogramu). Já bych chtěl ještě jednou v této vzpomínce po jednadvaceti letech poděkovat, (i když některým  „in memoriam“) tehdejším již jmenovaným  spolupracovníkům včetně J. Fröhlicha, archeologa Prácheňského muzea a p. vikáře Josefa Krejsy. A ještě obligátní informace – výstavu navštívilo 40 tisíc návštěvníků,  na vstupném bylo vybráno 323.000 Kč, takže byly bez problémů uhrazeny i  vysoké náklady na její realizaci.  Stále se domnívám, že se nám to povedlo, ale pro příště jsme si „nasadili vysoko laťku“. Na přípravě příští výstavy v zámeckých prostorách se bude muset začít „už po Vánocích“.

Autor: Václav Vlček, Čimelice

Zdroj: Čimelický zpravodaj 06/2013

 Pokračování: Historie Čimelických výstav 1984-1990

Předchozí díl: Historie Čimelických výstav 1962-1971